Specifikace projektu LÓGR
Java Virtual Machine pod Linux


Při klasickém přístupu je program napsaný v jazyce Java překladačem kompilován do bajtového kódu a uložen do souborů .class. Bajtový kód je poté interpretován virtuálním strojem JVM (Java Virtual Machine). To umožňuje jednou napsaný program spouštět na libovolné platformě, kde je JVM implementována. Obvykle je bohužel v důsledku interpretace běh takové aplikace pomalý a tak je nutné používat urychlovací techniky.

Interpret může při prvním průchodu nahradit kritickou instrukci odpovídající quick instrukcí, aby při pozdějších průchodech bylo její vykonání rychlejší.

Novější JVM také zpravidla obsahují JIT - 'just in time' kompilátor, který za běhu analyzuje kritické tj. často využívané části kódu a ty přeloží do nativního kódu procesoru, aby tak zrychlil jejich běh.

Další možností jsou přímé překlady ze zdrojových souborů .java do nativního kódu procesoru. Zde jsou možné dva přístupy.

Buď se vytvářejí samostatné aplikace, které však musí obsahovat značnou část run-time virtuálního stroje (jako například garbage collector). Tím pádem se i malá aplikace stane rozsáhlou. Cenou za kvalitní kód a to, že není potřeba JVM implementovaná pro danou platformu, je ztráta přenositelnosti.

Nebo se ze zdrojového souboru generují speciální soubory obsahující nativní kód, které jsou obdobou souborů .class. K vykonání takových souborů se použije JVM, která už pracuje nad přeloženým nativním kódem a obsahuje potřebný runtime.

Velkou výhodou obou předchozích přístupů je možnost několikaúrovňové a tedy velmi kvalitní optimalizace generovaného kódu. Nevýhodou je pomalejší kompilace.

JVM Lógr kombinuje předchozí přístupy - překládá po jednotlivých třídách do nativního kódu procesoru, ale nikoliv ze zdrojových textů, ale ze souborů .class. Lógr (stejně jako JIT kompilátory) využívá formátu bajtového kódu, který byl navržen tak, aby generování kódu z něj nebylo obtížné a dávalo poměrně dobrý kód. Bajtový kód ze souborů .class, které má Lógr provést, tedy není interpretován, ale kompletně se přeloží do nativního kódu procesoru (v našem případě Intel). Jednou přeložené třídy se ukládají, a tak postačuje při jejich opětovném natažení zkontrolovat, zda se odpovídající .class soubor nezměnil. Překlad se provede pouze pokud odpovídající soubor .logr neexistuje nebo pokud byla detekována změna souboru .class a .logr se tak stal neaktuálním. Navenek se JVM Lógr chová jako klasická JVM (např. java z JDK). Zůstává veškeré její chování jako lazy dotahování tříd. Veškerý run-time je uvnitř JVM Lógr. Uživatel tedy může přímo, místo aby použil interpret java, použít logr. Nejsou nutné žádné kompilace ani úpravy kódu. Dále žádným způsobem nezanáší do .class souborů nativní kód - ten je naprosto izolován. Tím nenarušuje známé heslo technologie Java write once run everywhere. Generované soubory .logr slouží pouze pro potřebu JVM Lógr. V JVM Lógr tedy zůstává výhoda přenositelnosti jazyka Java a nabízí JVM šitou na míru dané platformě, čímž umožňuje aplikacím rychlejší běh.